Skála se slunečním okem
Tři sta metrů severně od vrchu Hochstein stojí žulový blok, jehož tvar připomíná ptačí hlavu – většina lidí v něm pozná orla. V té hlavě je otvor, který působí jako oko. Vznikl sám od sebe. A kolem zimního slunovratu stojí polední slunce přesně v něm.
Jak se poloha slunce během roku mění
Štěrbina, která míří na prosinec
Otvor nikdo nevytesal, vznikl prasknutím. Horní deska skály praskla a oddělený kus se o několik centimetrů posunul. Mezi oběma lomovými plochami zůstala štěrbina – a tou je vidět skrz.
Kam tato štěrbina míří, dlouho nikdo soustavně neměřil. Teprve v roce 2007 popsali Hilmar Hensel a Ralf Herold její orientaci: míří na polední slunce o zimním slunovratu. Několik dní kolem 21. prosince stojí slunce v poledne přesně v otvoru.
Zájem o skálu nebyl nový. Už v roce 1937 ji jako možnou sluneční svatyni zkoumala univerzitní hvězdárna v Lipsku. V roce 2008 založila hvězdárna Volks- und Schulsternwarte „Bruno H. Bürgel“ v obci Sohland an der Spree pracovní skupinu pro archeoastronomii, která zkoumá Kuckuckstein a další skály Horní Lužice.
Štěrbinu tedy nikdo nevytvořil. Zda ji lidé využívali nebo uctívali, není prokázáno. Doložena je její orientace – a to, že náhoda tu míří zrovna na nejkratší den v roce.
Žula starší než všechny příběhy
Skála Kuckuckstein (Kukaččí kámen) je z königshainské žuly a patří ke Zhořeleckému masivu, který se rozkládá pod zhruba 200 čtverečními kilometry Horní Lužice. Žula utuhla asi před 320 miliony let hluboko v zemi; teprve zvětrávání ji obnažilo a vytvarovalo do zaoblených, na sebe naskládaných bloků, které tu nahoře stojí všude.
Nápadný je vysoký podíl draselného živce – dává kameni světlý, skoro načervenalý tón, který je vidět na čerstvých lomových plochách.
Jak vznikla naše skalnatá krajina
Proč tu desky leží na sobě jako naskládané bochníky a proč se kámen na hranách zaobluje? Dva filmy vyprávějí o dávné minulosti této krajiny – nenatáčely se u nás, ale je to stejná hornina a stejný příběh.
Jak takové skalní útvary vznikají – na příkladu skalního města Jonsdorf.
Jak vznikla domovská hora Zhořelce (Görlitz).
Oba filmy: © Matthias Knappe, vyrobeno na zakázku společnosti Senckenberg Gesellschaft für Naturforschung.
Filmy jsou uloženy na YouTube. Spojení se tam naváže až po kliknutí na „Načíst film“ – předtím se od vás nic nepřenáší.
Od roku 1780 na papíře
Mědiryt, jehož autorem je Carl Adolph Gottlob von Schachmann, majitel königshainského panství, zachycuje Kuckuckstein už v roce 1780 – a to přesně v té podobě, v jaké tu stojí dnes. Za téměř 250 let se na něm nezměnilo nic, co by oko postřehlo.
V roce 1828 se Karl Benjamin Preusker domníval, že sousední kameny byly pohanskými obětními oltáři slunečního kultu. Důkazy pro to nejsou. Co doloženo je, jsou četné archeologické nálezy z Königshainských vrchů, které sahají až do doby kamenné: lidé se tu nahoře pohybovali velmi brzy.
Kukačka byla čert
„Kuckuck“ (kukačka) bylo ve starší lidové němčině zastřené označení čerta – jeho jméno se nevyslovovalo. Kdo kámen takto pokřtil, nemusel tedy mít na mysli ptáka.
Odpovídá tomu i sousedství: o pár set metrů dál stojí skála Teufelsstein (Čertův kámen), k níž se váže pověst, po které se jmenuje naše Hochsteinkirmes (posvícení). A o skále Kuckuckstein se vypráví, že na svatého Jana po ní tančí skřítkové.
Jak už to u pomístních jmen bývá, dokázat se to nedá. Je to výklad, ne listina.
Deset minut od našich dveří
Kuckuckstein leží u turistické cesty mezi boudou a bývalým nádražím Königshain – rozcestník na hřebeni k němu ukazuje 400 metrů. Z vrchu Hochstein se jde na sever mírně z kopce. Kdo jde první etapu Svatojakubské cesty, projde kolem tak jako tak.
Časté otázky
Kdy přesně stojí slunce v oku?
Kolem zimního slunovratu, tedy kolem 21. prosince, vždy v poledne. Úkaz je vidět několik dní, ne jen jeden.
Je otvor vidět i jindy?
Ano, skála je volně přístupná po celý rok a průhled je patrný kdykoli. Jen slunce stojí v jinou dobu jinde.
Je Kuckuckstein opravdu sluneční kalendář?
Změřena je orientace na polední slunce o zimním slunovratu. Štěrbinu ale nikdo nevytvořil: vznikla, když vrchní deska praskla a oddělený kus se posunul. Zda ji lidé později využívali, není prokázáno – chybějí k tomu písemné prameny.
Smí se na skálu lézt?
Prosíme, nelezte. Skály Königshainských vrchů jsou citlivé a Kuckuckstein je jedinečný. Oko je stejně nejlépe vidět zdola.
Nejdřív ke skále, potom k nám
Od skály Kuckuckstein je to zpátky k boudě jen pár minut. Teplá kuchyně v otevírací době, odpoledne káva a koláč.